Každý konec nemůže být šťastný.

27. října 2014 v 9:31 | Edit0r |  Devět let trvající hrůza.



Přišli jsme na to vlastně úplnou náhodou.
"Ahoj. Já jsem H."
Už tenkrát jsme to cítili, ale na naše pocity nikdo moc nedal.
"Ahoj. Já jsem R."
Když totiž budete pečlivě počítat, zjistíte, že nás moc nezbylo.
"V. můžu si sednout k tobě?"
Bylo nás 23.
"Jasně, proč ne!"
A teď je nás 19.
"Já jsem vaše paní učitelka třídní. Jmenuji se Z.H."
Jenže osazenstvo se hodně změnilo.
"Budu vás mít až do páté třídy."
Z původních 23 nás stálých zbylo jenom 11.
"Tak, nyní přečtu vaše jména, a až uslyšíte to svoje, tak se přihlásíte."
Potom tu je ještě jedna holka, co k nám chodila v první třídě, ale potom odešla.
"Zítra si přineste ručníček a krabici papírových kapesníků."
A letos se zase vrátila.
"Pro rodiče je to vlepené v notýsku."
Je to změna, když nás z 23 zbylo 11.
"Nyní se s vámi rozloučím."
Ale budou mi chybět, pakoši jedni!
"Na shledanou."
Ale nejvíc ti čtyři.
"Co to tam je napsané?"
Mr. J, TJ, H. a L.
"Já jsem vaše nová paní učitelka třídní, paní L.V. Budu vás mít od třetí třídy do páté."
Jenže si musíme říct pravdu do očí.
"A kde je Z.H.?"
Oni mi totiž budou chybět úplně všichni.
"Víte, ona onemocněla a tak musela odejít. Proto jsem tady teď já."
A taky lidi z jiných tříd.
"Mamka říkala, že Z.H. potratila."
Třeba A. a její ségra.
"A co to znamená?"
Nebo moje mladší trojče, MB.
"To já nevím. Ale můžeme se zeptat."
Potom i MM a VD.
"Dobrý den, já jsem LK, jsem vaše nová třídní učitelka, budu vás mít od šesté třídy do deváté, a budu u vás vyučovat anglický jazyk a matematiku."
Nemůžu říct, že bych svoje spolužáky měla ráda.
"Nyní budu číst vaše jména a vy se vždy přihlásíte a něco mi o sobě řeknete, ano?"
Ale mám.
"Nemyslím si, že to kluci mysleli zle, pouze to nedokázali vyjádřit těmi pravými slovy."
Budou mi chybět.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sluší se pozdravit!

Ahoj!
Čus!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama