Radioaktivní nehty a ještě něco horšího.

19. října 2014 v 10:32 | Edit0r |  Devět let trvající hrůza.


Radio aktivní nehty.

Seděla jsem jednou (ne jenom jednou - denně, až na výkendy) vedle své spolužačky a pomlouvali jsme jednoho mladšího kluka, který bydlí ve stejném místě jako ona spolužačka - H. A mě už se o M. nechtělo mluvit, tak říkám: "H., koukej, jak mi světýlkujou ve tmě nehty!" a H. se okamžitě o M. přestala zajímat. "Twl, to je speciální lak?" a pořád to tak zkoumala a dloubala mi do vrstvy průhledného hnusu na nehtech, kterému se říká lak. Ironicky jsem pronesla: "Ne, osvítila mě radiace a teď z toho světýlkuju!" A obě jsme chytili výbuch smíchu, který trval i po příchodu učitelky K. do třídy.


Hraní si na Samaru. (školní rok 2013/2014)

To se nestalo tak úplně ve škole, ale ve škole v přírodě. S L. jsme byli jednou v obchodě u kauflandu a tam byla úžasná černá paruka, kterou L. hned musela mít. Já si koupila sluchátka a červenou paruku. A cestou domů jsme si dělali srandu a L. řekla, že udělá Samaru a půjde tak na spaní ve škole. Jenže to nebylo, protože naše třídní LK. chyběla. A tak přišel Záložní plán - jako vždy, když se něco podělalo. ŠKOLA V PŘÍRODĚ. Člověk si řekne, že je to nevinný týden někde mimo školu, bez rodičů, bez učení. Jenže, to by tam nesměli být lidi jako já, L. a TJ, protože jsme se dohodli, že já - Krvavá Mary, L. - Samara, TJ - ten týpek z Vřískotu. Prostě úžasná trojce. A nastal den D, kdy to měl odnést pokoj hned vedle nás, kde byly čtyři holky - V., TM, TH, Ms. T, který se pokaždý koukali na nějaký horor. Tentokrát to byl myslím že Kruh 2. Což se bezvadně hodilo pro náš plán. A holky jakoby cítily nebezpečí, si srazily dvě postele k sobě a všechny čtyři se tam narvali. O našem plánu věděla L. mamka, protože s námi byla jako zdravotnice. Přišla nás probudit ve 23:45, aby jsme nezaspali a stihli se převléknout. A přesně o půlnoci jsme otevřeli dveře do pokoje číslo 13, L. se doplazila k jedný straně postele, TJ k druhý a já stála u jejich nohou. ani jedna se neprobudila, proto L. mamka zaklepala na skleněnou výplň ve dveřích. A pak začalo rodeo. Holky pištěly a my, s hranou vážnoutváří, jsme každá říkala svoji připravenou větu. L. měla: "Dnes zemřete, nevěrnice!" TJ měla: "Tak jsem tady, jak se těšíte na svůj konec?" a já jenom něco nevinného: "Nebojte se, bude to rychlý!" A L. mamka to celé natáčela. Potom, na TŘI, DVA, JEDNA, TEĎ, jsme sundali masky a holky nás málem umlátily, když zjistily, že je to pokoj 14. A my zdrhali, co nám nohy stačili, protože jsme málem měli vymlácený zuby.


Dneska se nejde, dneska jsou předměty na nic.

Jako každé ráno jsem přijela 12 na zastávku a čekala jsem na H., až ztý jejich vesnice přijede trojmístným číslem autobusu. Ušli jsme vzdálenost přesně 136 metrů (jedna další historka) a čekali jsme, až nám školník otevře vedlejší vchod. Rychle jsme se přezuli a rychlostí myšlenky jsme byli ve třídě. Čekáme na ostatní 5 minut, 10 minut, 20 minut, už začala hodina a stále jsme ve třídě byli jenom dvě. Když dorazila naše třídní LK, nevěděla, co se stalo, ale všechny zapsala a společně jsme se koukali na filmi, protože nás nechtěla dávatdo žádné třídy, protože osmý ročník byl někde na soutěži (je divný, že celý ročník odešel někam do řiti) a sedmáci až letos vyrazili na školní výlet, jelikož to loni nestihli, a šesťáci už nevím, co dělali. No a ve 12 nás pustila domů, protože nás tam nechtěla v pátek držet, když jsme tam byli jenom 2. Doma jsem potom zjistila, že celá třída se shodla na tom, že v pátek jsou předměty na nic a tak radši zbylých (na začátku nás bylo o jednoho méně) 16 lidí zůstalo doma. Mě ta zpráva na facebook přišla taky, ale já jsem den před tím nebyla na počítači, protože jsem byla s Ms. K venku.

A další historky zase příště!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sluší se pozdravit!

Ahoj!
Čus!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama