Šoková terapie v deset dopoledne

29. října 2014 v 11:08 | Edit0r |  U šálku piva se rozpovídá každý, neboli deník Edit0ra o všem okolo.


Bylo jedno z těch úterních dopolední nevyzpytatelných jako předvolební sliby TOP09 a ČSSD dohromady, když zazvonil telefon mé ctěné matky. Hodiny ukazovaly něco okolo desáté a my si v klidu popíjely dopolední kávu, mamka říkala něco jako "No, to máme v rodině." a "V kolik že?" nebo "Budeme se těšit." Z toho vyplývalo, že někdo přijede. A mě v hlavě vyskočila dvě jména…
Věra - praprateta z Prahy. Jenže, jak by ona mohla vědět, že máme v rodině to, že se vždy někdo ozve až "pod kopcem", že k nám jde na návštěvu. A navíc, ona by volala babičce, protože si nikdy není jistá, jestli mamka není v práci. Tak takhle vypadla ze hry ona.
Fanda - bratr mé vlastní osobní (jako by to šlo i jinak!) matky. U toho je to dokonce zvykem, že zavolá něco ve stylu "Co děláš, sestřičko? Nic? Fajn, tak mi pojď otevřít, stojím pod balkónem." To bylo pravděpodobné, ale on je teď v Českých Budějovicích v práci, tak je hodně málo pravděpodobné, aby přijel on. A tak ze hry vypadl i on.
"Co se děje? Kdo to byl?" Mamka se usmála. "Asi tak ve dvě přijede Pája, Míra a Vendula." To znamenalo, že jsem se skoro trefila - Vendula je žena našeho strejdy a Pája s Mírou jsou bratranec a sestřenice mé ctěné osoby.
A tak jsme všichni začali pobíhat po bytě, protože k nám jeli 200 kilometrů a na sto procent budou i obědvat, takže mé přání na čínu bylo hned to tam, protože to by pro šest lidí nestačilo. A to jsme ještě nevěděli, že nepřijedou jen tři.
V kuchyni se motala babička, na chodbě a schodech mamka a já uklízela svůj pokoj, protože vždy, když někdo přijede, se z mého pokoje stane pokoj pro hosty. A teď by to bylo samozřejmé, protože mám jako jediná dvě oddělené postele (jedna mi byla málo, tak mám druhou u své rozsáhlé knihovny.) Ale oni by se tu měli ubytovat tři a já mám postele jenom dvě! Jedna možnost byla, že jeden bude spát na gauči. Jenže ten je nepohodlný, tak to asi neprojde.
"Na půdě je ještě jedna matrace, může spát na ní taky u tebe." navrhla mamka řešení. Fajn, mým úkolem bylo vzít parní čistič a matraci vyčistit od prachu. Super, nejhorší práci mám já!
Ve dvanáct jsme byly všechny tři připraveny na příjezd hostů, kteří si vždy vyberou tu nejméně vhodnou dobu na příjezd.
V jednu hodinu a 36 minut u našeho domu zastavilo červené auto, ze kterého vykoukla ježatá zrzavá hlava. "Už jsou tu."Otevřela jsem dveře a můj dvoumetrový bratranec se ke mně sklonil, aby mi mohl dát pusu. "Ahoj."
K nohám se mi vrhl pes. Páji pes. "S Mírou (tentokrát jejím přítelem - pozn. autora) jsme si z útulku pořídili psa. On měl Apollo původně mít jenom tři nohy, protože ho popálili a on do toho chytil zánět, ale odolal!"
Když potom ve čtvrt na sedm odjížděli, s mamkou jsme mávali z chodníku a babička z balkónu. A naše kočka teprve mohla být vpuštěna do našeho obýváku.

Ale o jejím prskání zase jindy...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sluší se pozdravit!

Ahoj!
Čus!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama