Šoková terapie v pět odpoledne

29. října 2014 v 11:06 | Edit0r |  U šálku piva se rozpovídá každý, neboli deník Edit0ra o všem okolo.


Je tomu sotva pár hodin, co jsem se dozvěděla, jak to celé bylo doopravdy. Celý můj život se rázem změnil. Začalo to jednou nevinnou větou: "Asi bys měla vědět, jak to bylo doopravdy." To vám v hlavě začnou šrotovat miliony myšlenek a otázek, co jak bylo a nebylo a vůbec, co je ta chyba, o který chce vaše matka mluvit.
Ale radši vám řeknu, jak celý dnešek probíhal. Tedy, jen to, co s tím nějak souvisí…
Zase jsem měla jeden ze svých dnů. To znamená, že jsem nebezpečná sobě i přilehlému okolí. A nikomu nepřeju, aby zažil to, co jsem zažila za posledních 24 hodin…
Nevinná pondělní rána jsou ta nejhorší. Vždy totiž přinášejí nějakou pohromu, ale já jsem na to tentokrát opravdu nedbala, neměla jsem na to prostě čas. V pokoji jsem lítala jako blázen, abych si stihla uklidit, urovnat knížky a oblečení a utřít stoletý prach. Jenže, jak jsem pospíchala, tak jsem trhla nůžkami moc rychle a jizva je na světě. Po celém obvodu levého palce se mi táhle široký pruh náplasti, aby ta nechutnost nebyla vidět.
O pár hodinek později jsem se řízla nožem, když jsem od sebe odháněla nějakou mouchu, co mi chtěla sednout na kus masa, co jsem krájela. Na vnitřní straně mého pravého předloktí má asi sedmicentimetrovou jizvu.
Jenže jizvy na rukách jsou u mě totálně v pořádku, normální věc pro člověka, co se každou chvíli o něco pořeže.
Odpoledne ve čtyři hodiny odešla babička do práce a my s mamkou osiřeli. Chvíli jsem s ní byla v kotelně, ale po asi 20 minutách mě to přestalo bavit a tak jsem si šla pustit rádio do obýváku a sepisovala článek, který ale nevydám, protože se úplně změnila situace a mé postavení k tomuto problému. A abych mohla ten nedokončený článek dokončit, potřebovala jsem se mamky na něco zeptat.
Každého by zarazilo, kdyby místo jména vašeho otce, vaše matka řekla: "V roce 1994 jsem si vzala Josefa B." Tím pádem i mě. Pokračování bylo dost překvapivé, když si celých 14 let, 2 měsíce a 1 den myslíte, že si vaše matka vzala někoho úplně jiného.
S otevřenou pusou jsem poslouchala vyprávění o jejím životě před tím a potom, co jsem se narodila. "Nikdy jsem to neřekla před tvojí babičkou, mojí matkou, ale v ten čas mě dva chlapi zabít. Mirek i Josef."

Během 50 minut mi moje matka shodila moji teorii o mém otci stejně, jako když shodíte počítačovou síť. Mým otcem je někdo úplně jiný, než jsem si celých 14 let myslela! Opravdu děkuji osudu za takovéto rány, protože když mě nezabilo tohle, už mě nezabije nic. Alespoň doufám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Sluší se pozdravit!

Ahoj!
Čus!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama